Prvních třicet minut po probuzení

15. června 2017 v 17:08 |  Rýmovačky
První sluneční paprsky se dotkly mojí tváře.
Musí se probudít,to budík mi káže.
Můj den bude dlouhý, již teď je má ospalost značná.
Koukám se z okna: "Sakra, na nebi jsou mračna."

S povzdechem jdu z pokoje ven.
Doufám, že spím a je to jen sen.
Čistím si zuby, jsou po ránu vláčné.
Koukám na sebe do zrcadla, jsem vzhůru, to je značné.

Můj obličej je zmuchlaný, jak sto let starý sýr.
Jen na sebe koukám jak šokovaný výr.
Beru si hřeben a češu si vlasy,
budu se muset dát ostříhat asi.

Nanáším make-up i nějaký pudr,
vypadám líp, jak kdejaký pudl.
Jdu zpátky do pokoje, je mi fakt kosa.
Po domě chodím úplně bosa.

Oblékám si sukénku a výstřední tričko,
s mým dnešním vzhledem by mě obsadil Hitchcock.
Pak běžím dolů, batoh na stůl si dám.
Do něj svačinu, co na stole mám.

A sakra, opět autobus nestíhám,
hrdinsky ho tedy dobíhám.
Skáču mezi dveře,
následně autobusák zatáčky suveréně řeže.

Koukám na mobil, je přesně půl hodiny po zmáčknutí budíku.
Autobus je opět narvaný a plný místních chlípníků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama