Jahodovo-banánový šejk

Středa v 20:10 |  Plenění kuchyně
Tákže, protože je vedro na padnutí a já se pomalu ale jistě smažím, napadl mě jedna z těch mála možností jak se zchladit. Odlepila jsem se z gauče a vyrazila do kuchyně. Můj pokus o jahodovo-banánový šejk započal. Je to naprosto primitivní osvěžující recept na kterém opravdu není co zkazit.

Ingredience:

Jahody-čerstvé nebo mražené cca 300 gr.
Bánán- 1 kus
Led- pokud máte mražené jahody stačí pár kusu jinak doporučuji tak jedno plato
Mléko- 400 ml
Cukr- podle chuti, já třeba nesladím vůbec ale jsou lidi, pro které je to málo sladké, takže doporučuju třeba až nakonec dosypat


Postup:

1, Připravíme si ingredince a mixér
2, Všechno naházíme do mixéru a zavíčkujen
3, Mixujeme dokud se nám všechno nerozmixujem
4, A muzeme podávat :-)


Vlastně lze do toho hodit uplně všechno na co máte chuť. Popřípadě přidat či ubrat suroviny, které tu nabízím, takže z toho nakonec můžete mít úplně něco jiného. Cukr bych opravdu dávala až nakonec.

Je to drink, který osvěží opravdu každého. Podle mého názoru moc dobrá varianta, která i nasytí.
 

Jak jsem vypnula mozek

Úterý v 21:41 |  Filozofuju?
Spousta lidí to prý nezná, nemá či nezažila. Ale mě se občas stává, že je toho na mě trochu moc a můj mozek se prostě "vypne". Zná to někdo? Když prostě koukáte vyloženě do blba a nic kolem sebe nevnímáte, v hlavě komple prázdno. U nás doma se na mě občas koukají jak na mimozemšťana, protože když nemám čas si dáchnout stává se mi to docela pravidelně.

Abych tomu trochu zamezila, tak jsem šla dneska udělat něco, co mi od toho naprosto perfektním způsobem pomáha. Vydala jsem se na plavečák. Občas je mi trochu líto, že tam chodím tak málo. Dřív jsem plavala závodně a byla tam pomalu ve dne v noci. Dostat mě z vody bylo téměř nemožné. Nutně jsem se potřebovala potápět, šplouchat atd. byla jsem takový tuleň. Voda mě vždycky šíleným způsobem bavila.

Teď o pár let později když už jsem se tomu tolik nevěnovala ale zůstal tam takový zvyk jsem zjistila, že voda pro mě není jen čirá tekutina, která potřísí všechny v dosahu deseti metrů, když skočím do bazénu ale taky jak mě šíleným způsobem uklidňuje. Když totiž plavu, jsem v takovým stavu kdy nemusím absolutně na nic myslet. Tělo mi pracuje absolutně automaticky. Nemusím se moc rozmýšlet co s ním dělat, protože je ve vodě jako doma a ví přesně co má dělat. Zároveň hlava může být "vyplá", takže všechny věci co mi v hlavě rozběhly do všech směrů a dělaly za celou tu dobu takový bordel se samy od sebe vrací tam odkud přišly. Takže, když se příjemně unavená vyplazím ven z bazénu, cítím jak mám v hlavě neuvěřitelně naklizeno.

Jsem na sebe určitým způsobem pyšná, že jsem našla způsob, jak se aspoň nachvíli odprostit od všech strastí a starostí. Věřím, že lidi co běhají nebo pořád si to někam štrádují na kole to mají podobně. Někteří třeba koukají na seriály, jiní hrají na hudební nástroje nebo poslouchají hudbu (což mi nemůže nikdo vyvrátit, protože to vidím denno denně v MHD, zástupy lidí se sluchátky v uších a nepřítomnými výrazy). A myslím si, že je to tak dobře, protože jinak bychom se z toho všeho docela dost rychle zbláznili.

Někdo další, kdo občas vypíná?

Piráti z Karibiku: Salazarova pomsta

Pondělí v 21:02 |  Kritizuju
Takže byla jsem na Pirátech z Karibiku: Salazarova pomsta. Ještě než se do toho pustím, tak musím poznamenat, že se považuju za velkého fanouška této série. Nejen protože Johnny Depp, ale taky protože Johnny Depp. Byla a stále jsem zamilovná jak do Prokletí Černé perly, Truhly mrtvého muže nebo Nakonci světa. Tak i Na vlnách podivna jsem hodnotila dost kladně, i když obsazení nebylo moc podle mého gusta (občas mi nejsou někteří herci moc sympatičtí ale to je bohužel mým osobním vkusem avšak film celkově byl moc dobrý).

Co se týče Salazarovy pomsta, tak první otázka zní: Proč zas změnili v překladu název? Fakt mě to štve. Dobře název Mrtvý muž nevypraví příběhy není úplně cool ale šlo udlěat i jinou alternativu jak v přechozích dílech a né ho měnit komplet. Co se dá dělat.

Dál něco k ději. Může obsahovat spoilery. Syn chce zbavit svého otce prokletí, dcera se snaží zavděčit svému podle ní mrtvému velice vzdělanému otci, kterým se na konci objeví v osobě piráta ve stylu "I am your father" a nakonec již v pořádí třetí kapitán lodi se snaží zabít Jacka Sparrowa, což bohužel už není nic za tak nového. Docela mě zklamalo, že z Jacka udělali nachvíli takovou trosku. A konec ve stylu Rosamunde Pilcher mě teda rozsekal.

Musím taky říct, že jsem očekávala, že tvůrci využijí toho co se jim nabízelo z předchozích dílů a bohužel museli si vymýšlet novoty. Že by Bludní Holanďan nějak zasáhl? Ani omylem. Bohužel se tam objevila i scéna ve které Jack získá svůj kompas. Počkat, není náhodou v předchozích dílech zmíněno, že ho směnil od věštkyně Tio Dalmo?

Co však musím tomuto filmu přiznat je to, že svým vtipem v žádném případě nezklamal. Jack Sparrow to místa rozjel přesně tak, jak jsme byli zvyklí z předchozích dílů a dokázal vybruslit i z absurdních situací. A pro milovníky pyrotechniky jedno velké plus, a to že tam lodě vybuchují jak na běžícím páse.

Musím říct, že herecké obsazení bylo naprosto přesné (teda apsoň podle mého gusta). Javierovi Bardemovi role Salazara sedla absolutně peckově. O Brentonu Thwaitesovi (Henry Turner) a Kaye Scodelario (Carina Smyth) ani nemluvě. Opravdu si myslím, že jim role sedly.

Nemůžu posoudit film na odborné úrovni, avšak pouze z pozice průměrného diváka můžu říct, že to není zrovna nejlepší kousek co jsem kdy viděla ale žádná velká hrůza to taky není. Teď už můžu jen doufat, že příští díl bude o trochu lepší a tvůrci se poučí ze svých chyb, protože pár jich tam rozhodně je.

Těch 129 minut života za to docela i stálo. Nějaký jiný názor? :-)
 


Kam se podělo slušné chování?

Neděle v 13:52 |  Filozofuju?
Nedávno jsem s jela se svojí moc dobrou kamarádkou (dále už jen M.) metrem, bohužel hned za námi seděla maminka s asi pětiletým synkem, který vydával dost hlasité nespecifické zvuky. Maminka se tím jen bavila a dítě dál tropilo povyk. Většina lidí si řekne je to dítě tak co sním,tak co s tím dál dělat.
Dá se říct, že M. je jedna z těch osob, ve kterých jakékoliv ženské pudy umřely ještě v děloze, takže absolutně nemá touhu vyskytovat se blízko čehokoliv co má pod metr padesát nebo pod pátnact let. Avšak v tom metru M. začla na chvíli něco žvatlat a pak prohlásila, že kdyby se ona takhle chovala tak na ni lidi koukají jako na magora a ti odvážnější by se snad i ohradili, že je to ruší a pohoršuje. Ano, můžete si říct, vždyť je dospělá a měla by se podle toho chovat. A měli byste pravdu, avšak ona měla taky tak trochu pravdu.
Samozřejmě, že děti se tak budou chovat, když jim rodiče nebudou říkat, že je to špatně. Občas, když potkávám děti z prvního stupně základní školy, nepamatuji se, že bych já osobně nebo kdokoliv s kým sem na základce chodila do třídy, byla schopná takovéhohle chování, které vidím u dnešních dětí. Je to rodiči nebo se to dneska prostě víc probírá?

Každopádně netvrdím, že to ty děti mohou mít jen z domu. Nedávno, to jsem jela pro změnu zas vlakem, k nám nastoupila banda s věkovým průměrem tak pětadvacet a řvali na celý vagón jak paviáni. Co si budem povídat slovník taky nebyl zrovna vybíravý. Mít sebou děcko tak se balím a odcházím.

A ještě před pár dny jsme byli s přítelem v divadlo. Představení bylo naprosto suprové, ale mělo to takovou drobnou vadu. Přímo za námi seděli dvě dámy, které si svoje dojmy nutně potřebovaly sdělovat v průběhu celé první půlky. Opakovaně jsme se upozorňovali, že by bylo fajn kdyby s tím počkali do přestávky avšak nijak na to reagovali. Byli jsme opravdu naštvaní, že neměli tu slušnost být ticho. Nakonec jsme si postěžovali paní uvaděčce, která s tím bohužel nemohla nic dělat. Nakonec nám nabídla místa v předních řadách. Ano, to jsme si nechali líbit.

Něco podobného se nám stalo i v kině ale naštěstí tento pár pochopil, že by bylo fajn být ticho a užít si film.
Občas mi přijde, že slušný vychování pomalu a jistě z naší populace mizí. Nemyslíte?

Usnula jsem na vavřínech

15. června 2017 v 19:46 |  Filozofuju?
Nevím proč, ale už nějaký ten pátek (no asi zhruba od doby, kdy jsem přestala číst bravíčko což je velká spousta pátků) jsem nějak vypustila z hlavy problémy typu anorexie, bulimie apod. Nějak jsem, dá se říct až zapomněla, že takové problémy v dnešní době ještě pořád může někdo mít. Popravdě teď jsem docela v šoku.
Projížděla jsem si nejnovější články, které byly napsány a valila jsem bulvy jak puk, když 4 články co jsem po sobě rozklikla byly o tom, jak jsou hrozně ošklivé, jak se nemají rádi, jak potřebují za 14 zhubnout 10 kilo apod.
Asi jsem si myslela, že když teď už jsme se dostali před modelky, které mají dvacet kilo i s podprdou a dokonce i morbidně obézní modelky co mají dva metráky a konečně se na spoustě místech začala objevovat zlatá střední klasika. Čím jsou lidi tak přesvědčení o tom, že potřebují být vychrlí?
Odpovím si sama... Ano, potřebují, protože lidi se sebou z velké části nejsou spokojeni a myslím si, že ani nechtějí být se sebou spokojení. Chtějí vypadat jako ona, ta nebo támhle ta. Nechápu proč lidi nechtějí být sami sebou.
Každá dnešní holka chce být nějakým způsobem originální. Tak jak je možný, že když vlezete kamkoliv vždycky je 90 % všech lidí úplně stejných? Bez nápadu, bez šťávy, prostě dav. V tom horším případě se ještě tlemí těm zbylím 10 %, které jsem jim nepodobají, nemají chuť se jim podobat a jsou pro ně ti "divní".
Opravdu jsem trochu usla na vavřínech, protože mě tohle nikdy nějak zvlášť nezajímalo a v tuto dobu už vůbec ne a nebo mě teď tak napadá.. ty jo... že bych dospěla?



Počkat, to je blbost. Pořád nutně potřebuju k snídani pribiňáka, co můžu pomaluju a sama si nevyperu.

Já jsem asi nepotřebuju být ploužící se kost obalená kůži. Popravdě se mi i docela líbí, když skočím kufr do bazénu a neudělá to jen nějaký mini žbluňk. A další důležitý faktor u mě hraje asi fakt, že já miluju jídlo a jídlo miluje mě. Máme spolu absolutně hormonický vztah.

Dovolím si teda konstatovat, že pokud chce někdo vypadat dobře a hubeně. Měl by jak sportovat tak se i dobře živit.




P.S.: tohle je dnešní kytka

Prvních třicet minut po probuzení

15. června 2017 v 17:08 |  Rýmovačky
První sluneční paprsky se dotkly mojí tváře.
Musí se probudít,to budík mi káže.
Můj den bude dlouhý, již teď je má ospalost značná.
Koukám se z okna: "Sakra, na nebi jsou mračna."

S povzdechem jdu z pokoje ven.
Doufám, že spím a je to jen sen.
Čistím si zuby, jsou po ránu vláčné.
Koukám na sebe do zrcadla, jsem vzhůru, to je značné.

Můj obličej je zmuchlaný, jak sto let starý sýr.
Jen na sebe koukám jak šokovaný výr.
Beru si hřeben a češu si vlasy,
budu se muset dát ostříhat asi.

Nanáším make-up i nějaký pudr,
vypadám líp, jak kdejaký pudl.
Jdu zpátky do pokoje, je mi fakt kosa.
Po domě chodím úplně bosa.

Oblékám si sukénku a výstřední tričko,
s mým dnešním vzhledem by mě obsadil Hitchcock.
Pak běžím dolů, batoh na stůl si dám.
Do něj svačinu, co na stole mám.

A sakra, opět autobus nestíhám,
hrdinsky ho tedy dobíhám.
Skáču mezi dveře,
následně autobusák zatáčky suveréně řeže.

Koukám na mobil, je přesně půl hodiny po zmáčknutí budíku.
Autobus je opět narvaný a plný místních chlípníků.

Protančená noc

12. června 2017 v 23:45 |  Filozofuju?
Vždycky jsem měla hlavu plnou všeho možného a tak jsem si řekla, že bych to teď mohla nějak ventilovat do světa. Jelikož byl do teď mým jediným čtenářem papír a propiska, zdál se mi tenhle způsob jako docela fajn záležitost a možnost alespoň minimální zpětné vazby. Ne že bych si myslela, že jsem bůh ví jak dobrá ale vždycky jsem třeba ve škole dokázala vymyslet jakoukoliv slátaninu na jakýkoliv téma. Tak to teď prubnu a uvidíme.
Před chvíli jsem si všimla, že tu existuje něco jako téma týdne, které je v tuto chvíli "Protančená noc". Nejdřív jsem si myslela, že napíšu nějakou romantickou povídku, která by byla jako miliardy dalších úplně stejných. Vlastně by to bylo na stejný prdo se všema ostatníma pohádkama, kdy slaďácky tančíme za svitu měsíce, láska jak trám, známe se dvě hodiny a už bychom pro sebe umřeli... bla bla bla. Ano, jak děsně originální.
Docela mě to donutilo zamyslet se sama nad sebou. A řekla jsem si, že bych to mohla pojmout z jiného konce. S kým bych já osobně byla schopná protančit celou noc?
Popravdě dovoluji si tvrdit, že jsem pár takových romantických nocích se svým princem již protančila. Ne, nemyslím tím nějakou diskotéku u nás na vsi, kde opilci dávají dobré ráno. Mám na mysli takový ten snobácký ples v nažéhlených šatech, s psaníčkem a na vyskoých štanglích. Je samozřejmě pravdou, že za cenu chlebíčku a dvoudecky bílého by se na průměrné české tancovačce zřídila víc jak polovina sboru dobrovolných hasičů, jehož druhá polovina by k tomu taky neměla daleko. Ale upřímně, snad skoro každá holka by byla šťatsná, kdyby ji její přítel vzal takhle do společnosti a všem pyšně ukazovat kdo je ta jeho princezna.

A já jsem ráda princezna.

Jak kuřáci cvičit začali

12. června 2017 v 20:00 |  Rýmovačky
Šli jsme včera do hospody,
hodili se do gala.
Dát si pívo, k tomu cígo,
měla to být zábava.

Sedli jsem si, objednali,
hostinský měl výraz zkyslí.
"Dneska venku, moji drazí."
a my měli panty svislý.

Každých patnáct minut,
se deset lidí zvedlo.
Vyrazili na ulici,
kde bylo dosti temno.

Opáčko jsme si každých pátnáct minut dali,
příště, abychom si cvičící úbor vzali.
Tolik pohybu během jednoho večera,
to jsem snad za celý měsíc neměla.

Ještě, že máme pár chytrých pánů,
kteří nekouří a mají o všem páru.
Ještě, že na nás takhle myslí,
a penízky si v kapsách nesyslí.

Kam dál